Stránky pro absolventy ladičské školy a jejich přátele
Valentin Haüy:Stránky pro absolventy ladičské školy a jejich přátele
Valentin Haüy
Valentin Haüy a 200 let institucionální výchovy nevidomých
Humanizmus V. Haüye se utvářel již v jeho dětství, kdy byl svědkem otcova úsilí o uznání materiálních hodnot jeho plátenického řemesla. Obdivuhodné je prostředí mladíka, kterému se otvírá svět v zajištěné životní existenci tlumočníka francouzského ministerstva zahraničí. Jeho Škola krasopisu byla rovněž prosperující. K tomu přistupuje mimořádné technické nadání se speciálním zájmem o světelný telegraf propracovaný v pojednání Memoire historique ambrégé sur les telegrapheer (1810). A přece uprostřed života mění své ideály s úmyslem přispět ke zmírnění bědného života slepců. Za toto úsilí, dovršené významnými výchovnými úspěchy, zůstalo jeho jméno trvalým pojmem i v moderní tyflopedii. Od pouhého prakticizmu se odpoutal svými teoretickými pracemi. V. Haüy je příkladem všestranně vyváženého talentu, který spojen s nezměrnou pílí, mohl zajistit vybudování mimořádně velkého díla. Světová rada pro blaho slepců proto vyhlásila rok 1984 Rokem Valentina Haüye.
Rehabilitace osobnosti nevidomých v díle Valentina Haüye
Úvod
Široká odborná tyflopedická veřejnost si jen nejasně uvědomuje odkazy, které zanechal první vychovatel nevidomých dětí a mládeže a zakladatel historicky prvního výchovně vzdělávacího ústavu pro nevidomé V. Haüy. Nemůžeme se tomu ani divit, protože dosud nebylo o jeho praktické ani teoretické činnosti mnoho publikováno. Českých pramenů je velmi málo a rovněž informace o jeho činnosti v jiných oblastech jsou pouze kusé. Další příčinu, která vedla k neúplnému zpracování pozůstalosti V. Haüye, přinesla doba, ve které žil. Převratné společenské vztahy, vznikající ve Francii koncem 18. století, překryly význam jedinečných událostí. Vidíme to i z výnosu Pařížského konventu, který přeměnil vzdělávací zařízení v souladu se soudobými požadavky na slepecké dílny.
První krok pro masovou kolektivní výchovu a vzdělávání nevidomých učinil v roce 1784 V. Haüy založením vůbec prvního Ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých v Paříži. Plnění takových úkolů si nebylo možné představit bez knihy. Téhož roku proto vytvořil reliéfní latinku podle nákresů pařížského tiskaře J. M. Moreaua. Znal ovšem tzv. jehlové písmo M. T. Paradisové, které nepřevzal. Byl přesvědčen, že se hodí pouze pro individuální potřebu.
